Zavolá vám kamarádka, se kterou jste se dlouho neviděly. “Jsem v Praze na jednání, pojď po práci na kafe!“ V hlavě vám ale běží jiný seznam: nakoupit, vyzvednout dítě, být doma dřív, dodělat práci…Přesto řeknete: „Tak jo.“
Zavolá vám kamarádka, se kterou jste se dlouho neviděly. “Jsem v Praze na jednání, pojď po práci na kafe!“ V hlavě vám ale běží jiný seznam: nakoupit, vyzvednout dítě, být doma dřív, dodělat práci…Přesto řeknete: „Tak jo.“
Vyspím se ještě někdy? Ptá se krásná žena hledíce do svého zrcadla.
Ano, proč se ptáš? Odpovídá zrcadlo.
Zdá se mi, že i když jsem krásná, plná energie, schopná dobít celý svět, věnovat srdce své lásce, bavit se s lidmi, užívat si nekonečný čas s přáteli,
…něco mi schází…
Představte si, že celý život řídíte auto a najednou vám někdo vezme volant. To je menopauza. Jeden den fungujete podle pravidel, která znáte třicet let, a druhý den se všechno změní. Vaše tělo přestane reagovat tak, jak je zvyklé. Hormony, které vás dlouhá léta spolehlivě doprovázely, najednou zmizí.
„Strašně se bojím hormonů,“ říká Petra, 51 let. „Četla jsem, že způsobují rakovinu prsu. Radši si to nechám projít přirozeně.“ Petra není sama. Více než 20 let po kontroverzní studii Women’s Health Initiative se stále miliony žen bojí hormonální terapie – často zbytečně.
Možná jsi už slyšela slovo „menopauza“ tisíckrát, ale skutečně víš, co znamená? A co perimenopauza nebo postmenopauza? Většina žen nezná rozdíly mezi těmito fázemi. A přitom každá z nich má své specifické projevy a potřebuje jiný přístup. Pojďme si to vyjasnit jednou provždy. Bez klišé, bez strachu, s vědeckými fakty.
„Myslela jsem si, že se zblázním,“ říká Margita, 47 let. „Začala jsem zapomínat slova, bolely mě klouby, měla jsem pálení v ústech a dokonce mi zvonilo v uších. Doktoři mi říkali, že je to stres. Až když jsem se dozvěděla, že to může být spojené s hormonálními změnami, všechno začalo dávat smysl.“
„Lékaři mi udělali krevní testy a řekli, že nejsem v menopauze. Přitom mám návalové horka, nespím a už půl roku nemám menstruaci,“ říká Zuzana, 49 let. „Nevím, komu mám věřit – svému tělu nebo laboratorním výsledkům.“
Kdy naposledy jsi o ní mluvila otevřeně? Proč o ní vlastně pořád mlčíme? Jak dlouho ještě budeme ignorovat signály svého těla? Kam zmizela chuť na sex? A proč se cítíme trapně mluvit o tom, co prožíváme, i když jde o něco, co čeká každou z nás?