Alzheimerova choroba má pověst nemoci starých lidí. Je to nepřesné, a pro ženy nebezpečně zavádějící.
Alzheimerova choroba má pověst nemoci starých lidí. Je to nepřesné, a pro ženy nebezpečně zavádějící.
Spánek jsme si zvykli vnímat jako pasivní stav. Tělo odpočívá, mysl se vypíná, ráno vstaneme. Ve skutečnosti se v mozku během noci odehrává něco, co přes den nemá náhradu: hluboké čištění.
Zavolá vám kamarádka, se kterou jste se dlouho neviděly. “Jsem v Praze na jednání, pojď po práci na kafe!“ V hlavě vám ale běží jiný seznam: nakoupit, vyzvednout dítě, být doma dřív, dodělat práci…Přesto řeknete: „Tak jo.“
Začněme upřímně: pokud večer sedíte pod ostrým bílým světlem, koukáte do telefonu a pak se divíte, proč nemůžete usnout nebo se budíte ve dvě v noci s rozbušeným srdcem – problém není ve vás. Problém je v tom, že váš mozek dostává ve 21:30 stejný signál jako o poledni v červenci.
Vyspím se ještě někdy? Ptá se krásná žena hledíce do svého zrcadla.
Ano, proč se ptáš? Odpovídá zrcadlo.
Zdá se mi, že i když jsem krásná, plná energie, schopná dobít celý svět, věnovat srdce své lásce, bavit se s lidmi, užívat si nekonečný čas s přáteli,
…něco mi schází…
Dech je to nejtišší a nejvěrnější, co nás životem provází. Je tu, když se smějeme. Když jsme unavené. Když něco bolí. Když usínáme. Když nevíme kudy dál.
Nikdy nás neopouští, jen my na něj často zapomínáme.