Zavolá vám kamarádka, se kterou jste se dlouho neviděly. “Jsem v Praze na jednání, pojď po práci na kafe!“ V hlavě vám ale běží jiný seznam: nakoupit, vyzvednout dítě, být doma dřív, dodělat práci…Přesto řeknete: „Tak jo.“
Zavolá vám kamarádka, se kterou jste se dlouho neviděly. “Jsem v Praze na jednání, pojď po práci na kafe!“ V hlavě vám ale běží jiný seznam: nakoupit, vyzvednout dítě, být doma dřív, dodělat práci…Přesto řeknete: „Tak jo.“
Je pět dní do Nového roku a sociální média už jsou plná. "Nový rok, nové já!" S fotkami smoothies, cvičebních úborů a plánů na totální změnu života. Za měsíc bude většina z toho mrtvých. Spolu s tou nevyužitou permanentkou...
Máte stárnoucí rodiče? Občas se ptáte, jestli je v pořádku, že vám volají každý den? Nebo naopak - trápí vás, že telefonují málo, zavřeli se do sebe, odmítají pomoc? Tady je číslo, které by mělo změnit náš pohled na "otravné" telefonáty od mámy: Sociální izolace stojí...
„Už minimálně 15 let si na obličej nedám nic, co bych nemohla sníst. Ne proto, že jsem paranoidní — ale proto, že vím, co se s tím děje dál. Kůže absorbuje. A já nechci, aby moje tělo každý den zpracovávalo chemii.“ — Anna, 52 let, zakladatelka Lunooa
Ráno, po noci strávené hleděním do stropu, sedíš nad kávou a víš, že dneska to bude croissant plněný čokoládou. Pak něco slaného. Možná hezky mastného. Odpoledne sáhneš po čokoládě, i když normálně po ní netoužíš.
Dvacet let jsme žily ve stínu jednoho varování. Rok 2003, který dělal z hormonální terapie území naprostého tabu. Stačilo pár nepřesně komunikovaných dat, jeden mediální výbuch a ženy po celém světě začaly hormony vnímat jako něco, čemu je lepší se vyhnout.
Existuje moment v lidském životě, kdy se bolest transformuje v moudrost, chaos v jasnost a krize v sílu. Pokud máte mezi 48 a 65 lety, právě procházíte tímto momentem – nejkomplexnějším a současně nejpotentnějším obdobím lidské existence.
Existuje okamžik v každém lidském životě, kdy se všechny iluze, všechny krásné lži, které jsme si říkali o tom, jak funguje svět, rozpadnou jako domek z karet. Není to tragédie. Je to setkání s realitou. Je to moment, kdy se staneme skutečně lidskými, protože poprvé pochopíme, co to znamená být smrtelný, konečný, a přesto nekonečně hodnotný.
„Každé ráno se budím s pocitem prázdnoty, což je zvláštní, protože mám skvělou práci, úžasného manžela, zdravé děti – prostě všechno, o čem jsem snila. A přesto se pořád ptám: Je tohle všechno? Je tohle ten život, který jsem si představovala?“ říká Klára, 44 let, projektová manažerka.
Mirka ve 47 letech měla všechno, o čem většina žen sní. Úspěšnou kariéru marketingové ředitelky, harmonické manželství, dvě zdravé děti na gymplu, vyplacený dům v dobré pražské čtvrti. Přesto se posledních měsíců budila s podivným pocitem prázdnoty.