Roky jste měla výsledky v normě. Jíte stejně, hýbete se stejně, a cholesterol přesto stoupl. Nemusí to být jídelníček. Může to být menopauza – a právě proto se vyplatí zpozornět. Výsledky krve léta beze změny. A pak najednou vyšší LDL, vyšší celkový cholesterol, někdy...
Alzheimerova choroba má pověst nemoci starých lidí. Je to nepřesné, a pro ženy nebezpečně zavádějící.
Spánek jsme si zvykli vnímat jako pasivní stav. Tělo odpočívá, mysl se vypíná, ráno vstaneme.
Zavolá vám kamarádka, se kterou jste se dlouho neviděly. “Jsem v Praze na jednání, pojď po práci na kafe!“ V hlavě vám ale běží jiný seznam: nakoupit, vyzvednout dítě, být doma dřív, dodělat práci…Přesto řeknete: „Tak jo.“
Začněme upřímně: pokud večer sedíte pod ostrým bílým světlem, koukáte do telefonu a pak se divíte, proč nemůžete usnout nebo se budíte ve dvě v noci s rozbušeným srdcem – problém není ve vás. Problém je v tom, že váš mozek dostává ve 21:30 stejný signál jako o poledni v červenci.
Vyspím se ještě někdy? Ptá se krásná žena hledíce do svého zrcadla.
Ano, proč se ptáš? Odpovídá zrcadlo.
Zdá se mi, že i když jsem krásná, plná energie, schopná dobít celý svět, věnovat srdce své lásce, bavit se s lidmi, užívat si nekonečný čas s přáteli,
…něco mi schází…
Dech je to nejtišší a nejvěrnější, co nás životem provází. Je tu, když se smějeme. Když jsme unavené. Když něco bolí. Když usínáme. Když nevíme kudy dál.
Nikdy nás neopouští, jen my na něj často zapomínáme.
Je pět dní do Nového roku a sociální média už jsou plná. "Nový rok, nové já!" S fotkami smoothies, cvičebních úborů a plánů na totální změnu života. Za měsíc bude většina z toho mrtvých. Spolu s tou nevyužitou permanentkou...
Máte stárnoucí rodiče? Občas se ptáte, jestli je v pořádku, že vám volají každý den? Nebo naopak - trápí vás, že telefonují málo, zavřeli se do sebe, odmítají pomoc? Tady je číslo, které by mělo změnit náš pohled na "otravné" telefonáty od mámy: Sociální izolace stojí...
„Už minimálně 15 let si na obličej nedám nic, co bych nemohla sníst. Ne proto, že jsem paranoidní — ale proto, že vím, co se s tím děje dál. Kůže absorbuje. A já nechci, aby moje tělo každý den zpracovávalo chemii.“ — Anna, 52 let, zakladatelka Lunooa
Ráno, po noci strávené hleděním do stropu, sedíš nad kávou a víš, že dneska to bude croissant plněný čokoládou. Pak něco slaného. Možná hezky mastného. Odpoledne sáhneš po čokoládě, i když normálně po ní netoužíš.
Existuje moment v lidském životě, kdy se bolest transformuje v moudrost, chaos v jasnost a krize v sílu. Pokud máte mezi 48 a 65 lety, právě procházíte tímto momentem – nejkomplexnějším a současně nejpotentnějším obdobím lidské existence.
Existuje okamžik v každém lidském životě, kdy se všechny iluze, všechny krásné lži, které jsme si říkali o tom, jak funguje svět, rozpadnou jako domek z karet. Není to tragédie. Je to setkání s realitou. Je to moment, kdy se staneme skutečně lidskými, protože poprvé pochopíme, co to znamená být smrtelný, konečný, a přesto nekonečně hodnotný.
„Každé ráno se budím s pocitem prázdnoty, což je zvláštní, protože mám skvělou práci, úžasného manžela, zdravé děti – prostě všechno, o čem jsem snila. A přesto se pořád ptám: Je tohle všechno? Je tohle ten život, který jsem si představovala?“ říká Klára, 44 let, projektová manažerka.
Mirka ve 47 letech měla všechno, o čem většina žen sní. Úspěšnou kariéru marketingové ředitelky, harmonické manželství, dvě zdravé děti na gymplu, vyplacený dům v dobré pražské čtvrti. Přesto se posledních měsíců budila s podivným pocitem prázdnoty.
Stárneme všechny, ale jak se o sebe při této cestě staráme, to je jen naše volba. Vše, co děláme, děláme pro sebe. Pro pocit, že se cítíme dobře ve své kůži, ne pro očekávání ostatních.