Dech je to nejtišší a nejvěrnější, co nás životem provází. Je tu, když se smějeme. Když jsme unavené. Když něco bolí. Když usínáme. Když nevíme kudy dál.
Nikdy nás neopouští, jen my na něj často zapomínáme.
Dech je to nejtišší a nejvěrnější, co nás životem provází. Je tu, když se smějeme. Když jsme unavené. Když něco bolí. Když usínáme. Když nevíme kudy dál.
Nikdy nás neopouští, jen my na něj často zapomínáme.
„Už minimálně 15 let si na obličej nedám nic, co bych nemohla sníst. Ne proto, že jsem paranoidní — ale proto, že vím, co se s tím děje dál. Kůže absorbuje. A já nechci, aby moje tělo každý den zpracovávalo chemii.“ — Anna, 52 let, zakladatelka Lunooa