Dech je to nejtišší a nejvěrnější, co nás životem provází. Je tu, když se smějeme. Když jsme unavené. Když něco bolí. Když usínáme. Když nevíme kudy dál.
Nikdy nás neopouští, jen my na něj často zapomínáme.


Dech je to nejtišší a nejvěrnější, co nás životem provází. Je tu, když se smějeme. Když jsme unavené. Když něco bolí. Když usínáme. Když nevíme kudy dál.
Nikdy nás neopouští, jen my na něj často zapomínáme.

Je pět dní do Nového roku a sociální média už jsou plná. "Nový rok, nové já!" S fotkami smoothies, cvičebních úborů a plánů na totální změnu života. Za měsíc bude většina z toho mrtvých. Spolu s tou nevyužitou permanentkou...

Máte stárnoucí rodiče? Občas se ptáte, jestli je v pořádku, že vám volají každý den? Nebo naopak - trápí vás, že telefonují málo, zavřeli se do sebe, odmítají pomoc? Tady je číslo, které by mělo změnit náš pohled na "otravné" telefonáty od mámy: Sociální izolace stojí...

„Už minimálně 15 let si na obličej nedám nic, co bych nemohla sníst. Ne proto, že jsem paranoidní — ale proto, že vím, co se s tím děje dál. Kůže absorbuje. A já nechci, aby moje tělo každý den zpracovávalo chemii.“ — Anna, 52 let, zakladatelka Lunooa

Ráno, po noci strávené hleděním do stropu, sedíš nad kávou a víš, že dneska to bude croissant plněný čokoládou. Pak něco slaného. Možná hezky mastného. Odpoledne sáhneš po čokoládě, i když normálně po ní netoužíš.

Dvacet let jsme žily ve stínu jednoho varování. Rok 2003, který dělal z hormonální terapie území naprostého tabu. Stačilo pár nepřesně komunikovaných dat, jeden mediální výbuch a ženy po celém světě začaly hormony vnímat jako něco, čemu je lepší se vyhnout.

Existuje moment v lidském životě, kdy se bolest transformuje v moudrost, chaos v jasnost a krize v sílu. Pokud máte mezi 48 a 65 lety, právě procházíte tímto momentem – nejkomplexnějším a současně nejpotentnějším obdobím lidské existence.

Existuje okamžik v každém lidském životě, kdy se všechny iluze, všechny krásné lži, které jsme si říkali o tom, jak funguje svět, rozpadnou jako domek z karet. Není to tragédie. Je to setkání s realitou. Je to moment, kdy se staneme skutečně lidskými, protože poprvé pochopíme, co to znamená být smrtelný, konečný, a přesto nekonečně hodnotný.

„Každé ráno se budím s pocitem prázdnoty, což je zvláštní, protože mám skvělou práci, úžasného manžela, zdravé děti – prostě všechno, o čem jsem snila. A přesto se pořád ptám: Je tohle všechno? Je tohle ten život, který jsem si představovala?“ říká Klára, 44 let, projektová manažerka.

Vzbudíte se ráno a nevíte, kdo jste? Vaše vlastní mysl vám připadá jako cizí teritorium? Tělo, které jste znaly léta, najednou nereaguje tak, jak by mělo? Máte pocit, že se z vás stává někdo úplně jiný – někdo, koho neznáte a kdo vás děsí?